Římskokatolická farnost Olešnice na Moravě!

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma


Tábor online

Vzhledem k tomu, že nás v našem tábořišti v Sobotíně zastihla wifi, rozhodli jsme se psát zpravodajství z farního tábora online. Předpokládáme, že to ocení především rodiče, ale i další návštěvníci olešnických farních stránek.

 

Letošní tábor se odehrává na faře v Sobotíně (u Velkých Losin). Tématem tábora je cestování a za úkol máme najít ztracený kufřík císaře Napoleona. Během tábora navštívíme 11 zemí světa ze všech kontinentů a prožijeme spoustu dobrodružství, poznáme zajímavé věci a především je cílem nás vedoucích, abychom utvořili pěkné společenství a tábor byl korunován dobrými mezilidskými vztahy. Podívejme se na tábor podrobněji:

1. den: V brzkých ranních hodinách vyráží Vít Plíhal do svého nového pracoviště do Neratova a během cesty vykládá svoji plnou fabii v Sobotíně a pokračuje do Neratova. Mezitím se chystá první auto vedoucích, které nakládá nezbytný materiál, po cestě nabírá zdravotnici a připravuje faru pro příjezd dětí. Po obědě se začíná u Novotných nakládat auto. Rodiče mají velké rozpaky, zda se vše vleze do vozíku, zmateně pobíhají, přemlouvají vedoucí, slibují a nabízí vlastní auta, přemlouvají pana faráře,aby nejel na motorce, ale posílil přepravní kapacity a jel autem...Vedoucí tuto krizovou situaci ustály a za velké pomoci Františka Vojty a dalších rodičů se veškerá zavazadla včetně proviantu naložila do jednoho auta s vozíkem. Rodiče vezou děti do Letovic, kde se na nádraží setkáváme a přes Českou Třebovou, Zábřeh, Šumperk a Petrov nad Desnou míříme do Sobotína. Následuje prohlídka fary, ujasnění pravidel, rozdělení do pokojů seznamovačky a výborný guláš.

2. den: Ráno nás navštívila Prof. Patočková a poslala nás na cestu za pokladem, který se již několik let před námi vydal hledat její kolega Doc. Sovák. Rozdělujeme se do skupinek, vymýšlíme názvy skupinek (Holubovi, Svišťouni, Divoké včely, Kormoráni a Trabanti) a pokřiky. Dostáváme táborové deníčky, kde vpisujeme vše důležité a protože víme, že stopy vedou do Španělska, cestujeme na letiště, na check-inu tiskneme letenky a po kontrole nastupujeme do letadla. V letadle nás vítají milé letušky, obdržíme bezpečnostní instrukce, hlášení kapitána (česky, německy, anglicky a čínsky) a během letu dostáváme oběd. Po příletu do Španělska hrajeme bojovou hru o dračí vejce a získáváme šifru. Po jejím vyluštění zjišťujeme, že musíme letět co nejdříve do Švédska.

3. den: Vyrážíme do Švédska, kam vedou další indicie. Dopoledne v lese hrajeme náročnou hru, ve které stavíme lodě. Po vydatném severském obědě a nutném odpočinky jdeme na zimní švédské hry, na kterých soutěžíme ve třech disciplínách. V technicky náročném curlingu, ve fyzicky vyčerpávajícím biatlonu a ve velmi kreativním krasobruslení. Po soutěžích jsme se rozdělili do hudební a dramatické skupinky a připravovali hrané čtení, přímluvy a zpěv na mši svatou, kterou jsme slavili v místním kostele (zasvěceném sv. Vavřinci). Také jsme stihli udělat společnou fotku všech dětí a vedoucích. Každé země má ve společenské místnosti svoji nástěnku, na které se objevil kromě základních údajů, vlajky, zajímavostí, novinových článků apod. rozhovor s švédským historikem, ze kterého jsme získali další indicie a po večerní modlitbě jsme vyrazili na cestu do Peru. Let trval celou noc a při příletu posádka ještě spala.

4.den: Na peruánské probuzení však dlouho nezapomene. Do letadla vtrhlo desetihlavé speciální protidrogové policejní komando, které všechny vyhnalo ze sedadel (tedy spacáků), probralo všechny věci, jestli něco nepašujeme (což má za následek pomíchané oblečení a vyšší stupeň zabydlení) a svázalo podezřelé členy. Z letiště jsme se vydali na místní univerzitu, kde nám místní profesor alias P. PaedDr. Pavel Lazárek pomocí přednášky ukázal a přiblížil, jak to v Peru vypadá. Přednáška byla velmi poutavá, interaktivní, děti se zapojovaly, promítaly se přes dataprojektor fotografie, pan profesor měl spousty materiálů ze svého autentického pobytu v Peru a teoreticky nás velmi dobře vybavila na pobyt v této zemi. Např. jsme se dozvěděli o peruánském hnojivu guano, které je 34krát účinnější než kravský hnůj. Pan farář nám vyprávěl, jak jen kdysi indiáni nosili ve 100Kg žocích na svá vysokohorská políčka. Zatímco indiáni šli třeba měsíc, nám cesta deštným pralesem se symbolickým guanem trvala o něco méně. Na vrcholku kopce jsme pohnojili políčko a měli hrát hru na pašeráky. Protože jsme v deštném pralese, přišla bouřka a zahnala nás dolů do údolí. Protože je v Peru jedna komora parlamentu, hráli jsme hru parlament s pouze jednou komorou. Během oběda je ticho a pan farář nám předčítá o životě Inků na území dnešního Peru. Mj. se zmiňuje o systému předávání informací, kdy přes celé území říše přebíhaly poslové a štafetovým způsobem si předávali informace - tato skutečnost inspirovala velkou odpolední hru. Zatím největší úspěch zaznamenává hra s příhodným názvem ''na blbouna'' ve které soutěží 2 lidé, kteří se 15x otočí kolem své vlastní osy a běží cca 20 m k vedoucímu. Bohužel nás vyrušila tropická bouře a hráli jsme městečko Palermo v peruánském provedení. Večer jsme dostali vzkaz od místního obyvatele, který znal pan Doc. Sováka. Měli jsme se sejít u hrobky. Když jsme tam dorazili, dozvěděli jsme se, že pan docent byl unesen a nejspíš zemřel v zajetí. Dostali jsme však poslední dva listy z docentova deníku, který byl napsán v morseovce. Poté jsme se vrátili zpět do tábora a protože již bylo pozdě a blížila se bouřka, šli jsem spát.

5.den: Stále jsme ještě v Peru. Dopoledne se snažíme rozluštit listy z deníku. Morseovku jsme zvládli dobře, ale netušili jsme, že je ještě jednou zašifrovaná. Nakonec se nám ale daří rozluštit i druhou šifru a ještě před odchodem na mši víme, že stopa po pokladu vede do Číny. Obědváme již v letadle. Velice rychle zjišťujeme, že v Číně vládne přísnější režim. Odpoledne začínáme čtyřmi workshopy: zkoušíme skládat origamy, tangramy, učíme se základní čínská slovíčka a přebíráme rýži (korálky) čínskými hůlkami. Potom hrajeme hru na draky, běhací kámen-nůžky-papír a naši oblíbenou "blbárnu". Po svačině se na nástěnce objevuje vzkaz, že se máme vydat na cestu za pokladem. Vyrážíme po skupinkách a po cestě plníme různé úkoly, za které dostáváme kousek obrázku. Na konci cesty dostáváme část šifry a po jejím vyluštění čekáme na ostatní skupinky. Dohromady skládáme obrázek a nyní můžeme vstoupit do míst, kde leží poklad. Seřazeni za sebou podle velikosti, sestupujeme po schodech až na dno rokliny, kde leží poklad. Nesmíme mluvit. Vynést poklad není jen tak. Nikdo s ním nemůže vyjít dva schody. Stojíme proto každý na jednom schodě a poklad si podáváme. Jeden z nás však porušuje zákaz mluvení a my se musíme vrátit na začátek. Podruhé už se nám daří poklad vynést. Bohužel nám však spadl do kalužiny. Nyní máme poklad v jídelně, ale nikdo z nás neví, co v něm je, protože jsem si nevšimli, že klíče zůstali v kalužině. Profesorka má naštěstí k němu klíče, takže se to snad už brzy dozvíme.  Zítra totiž odlétáme zpět do České republiky. Pět z nás dnes večer plní kufříka (=bobříka) kreativity, takže se dozvídáme, jak by vypadala návštěva Benedikta XVI. v Olešnici, jak funguje stroj na výrobu kouzelných zrcadel, co je to Kopromut, jak vypadá praktická tábornická kombinéza a univerzální vozidlo.

6.den: Ráno na nástupu zjišťujeme, že z důvodu špatného počasí nad Evropou, byly zrušeny všechny lety do Londýna, Paříže, Frankfurtu, Sobotína a dalších evropských měst. Máme dvě možnosti: zůstat v Číně nebo letět do Austrálie. Rozhodli jsem se, že si uděláme výlet do Austrálie. Po příletu odcházíme na místní informační středisko pro cizince, kde se účastníme poutavé přednášky o této zemi. Po přednášce odcházíme ven, poznávat krásy zdejší fauny a flory. Hrajeme hry. K obědu si dáváme místní specialitu šupiny z krokodýla s opékaným klokanem (čočka s párkem). Po obědě se vydáváme opět do terénu a hrajeme hry až do noci.

7.den: Nastupujeme do letadla a konečně letíme domů. Ale ne. Porouchalo se nám letadlo a my musíme přistát v Nepálu. No nevadí, aspoň poznáme další zemi. Jdeme na mši společně s místními farníky. Po mši nás čeká bramborový salát s masem. Během poledního klidu získává hodně z nás kufříka mluvení a někteří i kufříka dobrého odhadu. Po obědě se vydáváme dobývat Messnerovy vrcholky - 14 nejvyšších hor světa. Bylo to vyčerpávající, ale zvládli jsme to všichni. Unaveni se vracíme na faru k večeři. Po ní se setkáváme ve společenské místnosti a promítáme si pohádku Dávný slib, která se hrála v roce 2009 na pouťovém táboráku v Kněževsi. Jelikož většina herců a spousta diváků je někdo z nás, o smích není nouze. Na večerním nástupu dostáváme vzkaz od paní profesorky Patočkové, že nás někdo sleduje a chce nám vzít poklad. Proto držíme celou noc hlídky.

8.den: Ráno nás probouzí poslední hlídající (Vojta) s tím, že ho přepadli a ukradli nám poklad. Na nic nečekáme a vybíháme na letiště. Bohužel pozdě. Zloději už odletěli.Od letušek se dozvídáme, že odletěli do Ugandy. Čekáme na další letadlo a vydáváme se za nimi. Většina z nás začíná držet kufříka mlčení. Dopoledne hrajeme hru na misionáře a pohany a také přebíráme kávová zrna poslepu. Po obědě odcházíme do lesa. V lese staví každá skupinka chatrč, do které se musí všichni vejít. Stáváme se pytláky a někteří z nás strážci národního parku. Po večeři jdeme všichni do společenské místnosti hrát hry. Bohužel jsme zapomněli, že jsme v Ugandě, kde není bezpečné se pohybovat samostatně. Při jedné hře Jarda odchází za dveře. Voláme ho a nic. Najednou se ozývá volání o pomoc. Vybíháme z místnosti, ale dveře jsou zamčeny. Okny sledujeme, jak skupina asi deseti ozbrojených banditů svazuje Jarda, nakládají ho do auta a odjíždí. Konečně jsme našli klíče. Běžíme pro mikiny a botasky a vyrážíme Jardovi na pomoc. Naštěstí je mezi bandity jeden chlapec, kterého kdysi také unesli a nyní musí být členem této sebranky. Ten se o Jardu stará a navíc nám zanechává stopy a občas i zprávu. Po několika desítkách minut pátraní nacházíme zprávu, že jdeme pozdě. Banditi vrtulníkem převezli Jardu na letiště a s největší pravděpodobností už letí do nějaké cizí země. Vracíme se proto na faru a vymýšlíme plán.  Jeden z nás (Pepík) přichází s velmi dobrým nápadem kontaktovat ugandskou letištní policii. Plán vydařil a za několik minut už se dozvídáme, že Jarda je právě v letadle do Izraele. Zamlouváme si na ráno letenky a jdeme spát.

9.den: Ráno letíme do Izraele. Hned po přistání vyrážíme na cestu. Musíme Jardu najít. Po několika kilometrech ho nacházíme svázaného u stromu. Vysvobozujeme ho a vydáváme se zpět jinou cestou. Nyní nám už snad nehrozí žádné velké nebezpečí a proto se můžeme kochat krásami zdejší přírody. K večeru se vracíme na faru. Jardu jsme našli, poklad ale ne. Proto opět voláme na letiště, kde zjišťujeme, že zloději odletěli do Kalifornie v USA. Zamlouváme si na ráno letenky a jdeme spát.

10.den: Odletáme do Kalifornie. Chvíli po přistání k nám přichází 2 filmové producentky z Hollywoodu a nabízí nám, že bychom mohli natočit filmy o našem dobrodružném cetování. Tuto nabídku přijímáme a začínáme vymýšlet scénáře. Během dne pak natáčíme filmy. Kvůli technickým problémům se však zpozdilo jejich uvedení do kin, takže si večer pouštímei pouze upoutávky. Pak zpíváme, povídáme si a potom jdeme spát. Uprostřed noci nás vedoucí budí, že zachytili stopu po zlodějích. Vydáváme se po skupinkách do noci, hledat poklad. Po strastipln cestě se vracíme na faru. Poklad stále nemáme, jediné, co jsme získali, je část fotky, kde se poklad nchází. Jdeme zase spát.

11.den: Ráno dáváme dohromady fotku a zjišťujeme, že poklad je ukrytý na faře v kredenci. Hurá! Scházíme se ve společenské místnosti a díváme se na naše filmy: Životopisný dokument o Bohumilu Sovákovi "Záhady neznámých" od Trabantů; Akční film "Táborové zločiny" od Kormoránů; další epizodu z oblibéného kriminálního pořadu Krimi minus, který natočili Holubovi; dokument "Uganda jak ji neznáte" z dílny Svišťounů a na závěr dobrodružnou komedii od Divokých včel "Přepadení v zemi klokanů". Po filmech nám posílá vzkaz Prof. Patočková, že na ná čeká ve Vatikánu. Ranní let jsme nestihli a proto se modlíme modlitbu Anděl Páně se Sv.Otceem alepoň prostřenictvím televizní obraazovky. Po obědě odlétáme do Vatikánu a pomocí her poznáváme tento nejmenší stát světa. Večer za námi přichází paní profesorka, které předáváme poklad. Paní profesorka má z pokladu obrovskou radost. Kufřík je plný předmětů, které Napoleon používal. Nejvíce paní profesorku překvapilo, když vytáhla napoleonovy ponožky. Poděkovala nám a poé odjela. My jsme pokračuje táborákem. Jelikož však venku prší, máme táborák ve společenské místnosti. Zpíváme a jíme párky. Poté následuje hra, při které máme možnost poděkovat každému táborníkovi a vedoucímu. Hra se protáhla na dvě hodiny a proto po ní odcházíme spát.

12.den: Ráno se balíme a uklízíme faru. Stihli jsme to celkem rychle a do oběda jsme měli ještě čas (někteří). Zatímco nejstarší táborníci a někteří vedoucí vysávají a nosí zavazadla do auta, my zpíváme a ukaujeme písničky. Po obědě máme poslední nástup, loučíme se a odcházíme na vlak. Cesta proběhla v pořádku a v Letovicích už na nás čekají rodiče. Odjíždíme všichni k Novotným pro zavazadla. Většina z nás s účastní mše svaté. Po mši se už každý rozcházíme domů.

Tábor jsme si opět užili. Díky všem vedoucím, kuchařkám, táborníkům, o.Pavlovi, sponzorům, vám všem, kteří jste na nás mysleli a modlili se za nás a hlavně díku Bohu, Panně Marii a všem našim svatým patronům a andělům strážným.

více obrázků ve fotogalerii

Aktualizováno Sobota, 23 Červenec 2011 10:23