Římskokatolická farnost Olešnice na Moravě!

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma


Pěší pouť k Božímu milosrdenství 2014

Letošní pouť k Božímu milosrdenství do Slavkovic nesla hlavní myšlenku: „Ty jsi svědek mého milosrdenství.“ 19.7.2014 vycházeli poutníci ze tří míst naší vlasti – z Fulneku, Hodonína a Prahy - aby po týdenním putování došli do prvního chrámu Božího milosrdenství u nás. Pouť hodně podobná pěší pouti na Velehrad, kdy pod vedením kněží spolu s řeholními sestrami putuje v procesí asi 40 poutníků v každém proudu. Vpředu procesí kříž, obraz Božího milosrdenství a česká vlajka, uprostřed kytara a mikrofon s ozvučením.

Po cestě se poutníci modlí ranní chvály, růženec, Korunku, poslouchají duchovní přednášky kněží, v tichu nad nimi a evangeliem rozjímají. To vše je proloženo zpěvem písní s doprovodem kytary a zpěvem písní z kancionálu. Samozřejmostí každého dne je mše svatá v kostele nebo i pod širým nebem a celodenní možnost svátosti smíření. Službou poutníkům je vezení zavazadel doprovodným vozidlem, zajištění oběda a noclehů. Noclehy jsou zajištěny v rodinách hostitelů, na farách a kdo chce, může spát i pod širým nebem.

Olešnicí procházejí hned dva proudy poutníků. Hodonínský proud jen prochází bez zastavení a míří do Rovečného na oběd na faru, fulnečtí poutníci v Olešnici obědvají. Pán Bůh zaplať všem olešnickým farníkům, kteří zajistili nebo přispěli na oběd poutníkům, i to je fyzický skutek Božího milosrdenství.

foto Petr Knob (článek spolupoutníka na signaly.cz)

Já jsem se letos přihlásil k putování z Prahy. Vyšli jsme v sobotu ráno po mši svaté v Komunitním centru Matky Terezy z Prahy – Háje, přes Říčany do Kostelní Střímelice. Druhý den jsme slavili mši svatou v poutním místě sv. Prokopa v Sázavě. Další dny jsme prošli Sudějovicemi (poutní místo sv. Anny), Zručí nad Sázavou, uctili památku otce Toufara v Číhošti, prošli Zručí nad Sázavou, Havlíčkovým Brodem, Žďárem nad Sázavou (Zelená Hora) a v pátek ve 14 hodin doputovali do Slavkovic. V sobotu pak byla závěrečná mše, na které byl hlavním celebrantem P. Lízna.

Tolik fakta o pouti. Co se ovšem tíž sděluje, to jsou dary pouti. Nejlépe je být u toho jako poutník.  Dary duchovních doteků samotného milosrdného Boha ve svátosti smíření, lehkost po smíření, radost, nebesa otevřená … .  A denní svátost Eucharistie, kdy se z obyčejného kousku chleba a vína stává tělo a krev Páně. Ticho při rozjímání nad evangeliem a duchovními myšlenkami kněží. Společné modlitby, zpěv, společné mlčení v blízkosti Boží. Nádherná zakončení dne v kostelích za zpěvu při doprovodu hudebních nástrojů, která lze přirovnat ke koncertu. Svědectví poutníků. A také nová přátelství s poutníky i hostiteli, krása přírody v okolí Sázavy a na Českomoravské vysočině. A misijní působení – svědectví o víře pro všechny lidi, které jsme na pouti potkávali. Vzpomínám na jednu příhodu. V Přibyslavi jsme procházeli kolem kostela, před kostelem pohřební vůz, vedle něj kapela, kde se hudebníci zrovna nadechovali k písni při vynášení zemřelého z kostela. Naše procesí v tichosti přešlo kolem chrámu, jako bychom s sebou nesli Boží milosrdenství a pak teprve spustila kapela. A já si v duchu říkal: tak by to mělo být, po smrti příchod Božího milosrdenství a pak teprve pohřeb.

Celá pouť k Božímu milosrdenství je vlastně duchovní obnovou, kde člověk vnímá blízkost Boží a snad se i k Bohu přibližuje.

Příští ročník pěší pouti bude, dá-li Pán, v obdobném termínu. Informace a přihlášky na www.pout.cz. Kdo můžete, pojďte, stojí to za to. Neboť i „Ty jsi svědek mého milosrdenství.“ Bohu díky.