Římskokatolická farnost Olešnice na Moravě!

Na začátku roku 2006 se pár lidí zamýšlelo nad tím, že ve farnosti je několik aktivit pro různé věkové kategorie, ale pro starší lidi není nic, co by je zapojilo do dění. Stáří přitom nemusí být vždy jen smutné, plné utrpení a pocitu zbytečnosti a opuštěnosti. Je velice dobré, když si staří lidé mají s kým popovídat, podělit se o své starosti i bolesti a neuzavírat se do své samoty. Největší iniciativu vynaložila ing. Novotná, když se obrátila o radu na Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně.

První setkání seniorů se uskutečnilo 8. dubna 2006 na faře. Přišlo asi osmnáct starších lidí, otec Roman Strossa a čtyři pracovníci ze zmíněného Centra pro rodinu, v čele s vedoucím kabinetu seniorů Dr. Krejčířem. Ti nám nastínili, jak asi by tato setkání mohla vypadat, co vše bychom mohli dělat, aby to bylo pro starší lidi zajímavé a aby sem rádi chodili.

Myslím, že se vše povedlo, protože se setkáváme každé první pondělí v měsíci již čtyři a půl roku. Za tu dobu nás navštívilo hodně lidí, kteří dokázali pěkně mluvit o svém životě, o svém povolání a mnoha zajímavých situacích, které prožili nebo o zajímavých lidech, se kterými se setkali.

Dověděli jsme se například od Marty Halvové a otce Petra Cvrkala, jaký je život misionářů, Kája Adamec nám zase přiblížil život bohoslovců v semináři, o svém povolání nám povídali naši rodáci otec Ladislav Tichý, otec Václav Knotek a řádová sestra Eva Františka Kadlecová. Několikrát nám udělal přednášku MUDr. Nechuta a zodpověděl řadu našich dotazů ohledně našich nemocí. Od manželů Halvových jsme se zase něco dověděli o životě na koleji našich bohoslovců v Nepomucenu v Římě a o jejich setkání s kardinálem Špidlíkem.

Byli jsme svědky poutavého vyprávění našeho jáhna Ladislava Kince a paní Adamcové o jejich pouti do Svaté země. Pan Novotný nám přiblížil život olešnického rodáka Karla Kašpárka a jeho celoživotní boj proti komunistickému režimu. Sestřenice otce Pavla nám zase povyprávěla o životě emigrantů v Kanadě.

Svátek pro nás je, když mezi nás přijde náš pan farář a s humorem jemu vlastním nám přiblíží dění ve farnosti a postará se i o naše duchovno.

Na začátku i na konci našich setkání se modlíme za sebe, za všechny staré a opuštěné lidi a také vždy za někoho, kdo to nejvíc potřebuje.

Při setkání si zazpíváme, zacvičíme, oživíme paměť, a když nemáme mezi sebou žádného hosta, tak i něco vytvoříme. Navštívili jsme několikrát dílnu lidových řemesel v Sulíkově, kde si každý mohl vyzkoušet svoji šikovnost. Také jsme shlédli výstavu betlémů v Třešti nebo jsme se zúčastnili adventního koncertu v kostele v Rájci.

Jistě jsem nevzpomněla na všechno, co jsme v našem společenství prožili, ale budiž mi omluvou to, že jsme se již setkali asi padesátkrát.

Podle účasti na našich setkání věřím, že tam chodí všichni rádi a že se na každé první pondělí v měsíci těší stejně, jako se těším já.

J. Kolářová