První setkání seniorů se uskutečnilo 8. dubna 2006 na faře. Přišlo asi osmnáct starších lidí, otec Roman Strossa a čtyři pracovníci ze zmíněného Centra pro rodinu, v čele s vedoucím kabinetu seniorů Dr. Krejčířem. Ti nám nastínili, jak asi by tato setkání mohla vypadat, co vše bychom mohli dělat, aby to bylo pro starší lidi zajímavé a aby sem rádi chodili. Myslím, že se vše povedlo, protože se setkáváme každé první pondělí v měsíci již čtyři a půl roku. Za tu dobu nás navštívilo hodně lidí, kteří dokázali pěkně mluvit o svém životě, o svém povolání a mnoha zajímavých situacích, které prožili nebo o zajímavých lidech, se kterými se setkali. Dověděli jsme se například od Marty Halvové a otce Petra Cvrkala, jaký je život misionářů, Kája Adamec nám zase přiblížil život bohoslovců v semináři, o svém povolání nám povídali naši rodáci otec Ladislav Tichý, otec Václav Knotek a řádová sestra Eva Františka Kadlecová. Několikrát nám udělal přednášku MUDr. Nechuta a zodpověděl řadu našich dotazů ohledně našich nemocí. Od manželů Halvových jsme se zase něco dověděli o životě na koleji našich bohoslovců v Nepomucenu v Římě a o jejich setkání s kardinálem Špidlíkem. Byli jsme svědky poutavého vyprávění našeho jáhna Ladislava Kince a paní Adamcové o jejich pouti do Svaté země. Pan Novotný nám přiblížil život olešnického rodáka Karla Kašpárka a jeho celoživotní boj proti komunistickému režimu. Sestřenice otce Pavla nám zase povyprávěla o životě emigrantů v Kanadě. Svátek pro nás je, když mezi nás přijde náš pan farář a s humorem jemu vlastním nám přiblíží dění ve farnosti a postará se i o naše duchovno. Na začátku i na konci našich setkání se modlíme za sebe, za všechny staré a opuštěné lidi a také vždy za někoho, kdo to nejvíc potřebuje. Při setkání si zazpíváme, zacvičíme, oživíme paměť, a když nemáme mezi sebou žádného hosta, tak i něco vytvoříme. Navštívili jsme několikrát dílnu lidových řemesel v Sulíkově, kde si každý mohl vyzkoušet svoji šikovnost. Také jsme shlédli výstavu betlémů v Třešti nebo jsme se zúčastnili adventního koncertu v kostele v Rájci. Jistě jsem nevzpomněla na všechno, co jsme v našem společenství prožili, ale budiž mi omluvou to, že jsme se již setkali asi padesátkrát. Podle účasti na našich setkání věřím, že tam chodí všichni rádi a že se na každé první pondělí v měsíci těší stejně, jako se těším já. J. Kolářová |
Více článků...
|
|