POSVĚCUJÍCÍ SLUŽBA CÍRKVE I.

Posvěcující službu plní církev zvláště posvátnou liturgií, která je chápána jako uskutečňování kněžské služby Ježíše Krista. Službu posvěcování konají především biskupové, dále kněží a jáhni. Také ostatní věřící se podílejí na službě posvěcování určitým způsobem, a to aktivní účastí na liturgických slavnostech, zvláštním způsobem se podílejí rodiče svým manželským životem a křesťanskou výchovou dětí.

Zvláštními prostředky Boží milosti jsou svátosti. Svátosti Nového zákona, ustanovené Ježíšem Kristem a svěřené církvi, jsou, jako úkony Krista a církve, znameními a prostředky, jimiž se vyjadřuje a posiluje víra, vzdává pocta Bohu a uskutečňuje posvěcení lidí. Svátostí máme sedm: křest, biřmování, Nejsvětější Eucharistie, svátost smíření, pomazání nemocných, kněžství, manželství.

Základní formou křtu je křest dospělých, který předpokládá křtěncovo vyznání víry. Křest dítěti lze udělit jen, jsou-li v rodině předpoklady katolické výchovy. Křest je bránou všech svátostí, bez něho nelze žádnou jinou svátost udělit. Dospělý prochází před křtem tzv. předkatechumenátem - seznamuje se se zásadami křesťanské víry a potom katechumenátem, kdy je zasvěcován do katechismu. U dospělého je pravidlem spojení svátostí křtu a biřmování. Křest dítěte je vlastním úkolem jáhna, ale častěji křtí kněz. Křtu dítěte by měla předcházet příprava rodičů. V případě nebezpečí smrti může křest udělit kterýkoliv muž či žena v krajním případě i nepokřtěný a takový křest se musí hned hlásit příslušnému faráři. Pokud je to možné, má mít křtěnec kmotra. Kmotr má být praktikující katolík a musí být biřmovaný.

Biřmování

Tato svátost vtiskuje trvalé znamení, pokřtění jsou obohaceni dary Ducha svatého. Tradičně bývá nazýváno svátostí křesťanské dospělosti a pasováním na rytíře Kristovy. Biřmovanci jsou dokonaleji připoutání k církvi a dostávají sílu a závazek slovem i činem být Kristovými svědky a šířit a hájit víru. Řádným udělovatelem je biskup, mimořádným kněz, který k tomu byl biskupem pověřen. Biřmování předchází povinná příprava. Biřmovanci může stát po boku biřmovní kmotr.

Eucharistie

Svátost Těla a Krve Páně. Je nejvznešenější svátostí, Kristus je v ní přítomen, obětován a přijímán jako pokrm, církev jí žije a roste. Křesťané mají eucharistii v největší úctě a aktivně se účastní slavení nejsvětější oběti mše. Ne každá bohoslužba je mší svatou - eucharistií, je to jen ta, při níž dochází k proměňování chleba a vína v tělo a Krev Páně. Každý kněz je povinen sloužit mši v neděli a ve svátek. Mši může slavit (celebrovat) jeden kněz či biskup za spoluúčasti jáhna a laiků. Pokud mši slaví více kněží, jde o mši koncelebrovanou. Celebrující kněz a spolusloužící jáhni přijímají vždy pod obojí způsobou (sub utraque specie). Laici přijímají pod obojí při prvním svatém přijímání a při jiných významných okamžicích či svátcích. Podávat Tělo a Krev Páně může kněz jáhen a akolyta, výjimečně může být pověřena jiná osoba pro jeden případ např. jednotlivému nemocnému.

Mešní stips

Je nevelká peněžní částka, kterou věřící obětují při žádosti o sloužení mše na jimi určený úmysl. Na jednu mši smí být přijata jen jedna taková částka. Stipes na další mše týž den odvádí kněz svému nadřízenému. Tradičně sloužila stipendia na výživu kněze, dnes jdou např. na údržbu kostela. Kněží mají zákaz sdělovat žadatelům výši peněžní částky.

Svátost smíření - pokání

V této svátosti dosahují věřící, kteří vyznali hříchy, litovali jich a učinili předsevzetí se polepšit, od Boha odpuštění a zároveň se smiřují s církví. Příprava k této svátosti obsahuje zpytování svědomí, vzbuzení lítosti nad hříchy, odčinění poškozených, provedení zadostiučinění a přijetí předsevzetí k nápravě. Zpovědní tajemství je přísně chráněno a je absolutně neporušitelné. Udělovatelem svátosti je biskup nebo kněz.

Svátost pomazání nemocných

Udělují biskupové a kněží. Svátost má být udělována v každé farnosti několikrát do roka hromadně všem nemocným. Důležité je přicházet s touto svátostí k vážně nemocným do jejich příbytku, do nemocnic, kasáren, vězení apod. Lze ji přijmout vícekrát v životě, vždy při vážné nemoci. Udělování této svátosti doprovází poskytnutí svátosti smíření a podání Eucharistie.

Zaopatření

V případě nebezpečí smrti je kněz povinen přijít za umírajícím a poskytnout mu svátost smíření a Eucharistii. Jde o potenciální zaopatření umírajícího na poslední cestě.

Odpustky

jsou nahrazením časných (pozemských) trestů za již odpuštěné hříchy. Pro jejich získání jsou stanovena přísná pravidla.

zdroje, prameny:

Jiří Rajmund Tretera: Církevní právo, JK Praha 1993; Kodex kanonického práva, Zvon 1994; Jiří Rajmund Tretera: Stát a církve v České republice, Karmelitánské nakl. 2002

zpracovala Markéta Konečná

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST OLEŠNICE NA MORAVĚ