OBECNÝ ÚVOD

Církevní právo představuje právní systém určité církve nebo náboženské společnosti. Setkáváme se i s výrazem kanonické právo. Slovo "kánon" převzala církev k označování norem, které sama vydává. Kanonické právo je tedy starším výrazem pro katolické církevní právo. Církevní zákony se tradičně člení do kánonů a ty dále do paragrafů.

Pak následují odstavce a litery. Někdo možná zná i výraz konfesní právo. Je to právní disciplina, zabývající se státními předpisy (rozuměj schvalovanými Parlamentem a publikovanými ve Sbírce zákonů), které se týkají církví. Konfesní právo upravuje tedy poměr státu a církví.

V našem státě je konfesní právo obsaženo v Listině základních práv a svobod (článek 15 - svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, článek 16 - svoboda projevu náboženského vyznání soukromě i veřejně např. bohoslužbou, vyučováním), dále v zákoně č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, v zákoně č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a dále v některých mezinárodních smlouvám, které se staly součástí našeho právního řádu (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluva o právech dítěte). Do konfesního práva by patřila i smlouva mezi Českou republikou a Apoštolským stolcem, která však dosud uzavřena nebyla.

Platné církevní (katolické) právo nalezneme v tzv. CIC 1983, což je Codex Iuris Canonici - Kodex kanonického práva - vyhlášený papežem Janem Pavlem II. dne 23. 1. 1983. CIC se skládá ze sedmi knih: Všeobecné normy, Boží lid, Učitelská služba Církve, Posvěcující služba Církve, Časná dobra tj. majetek Církve, Církevní tresty a Procesní právo. (Pokud by měl někdo zájem si CIC prohlédnout, je na každém farním úřadě.) Podnětem ke vzniku CIC 1983 byl 2. vatikánský koncil konaný v letech 1962-1965. Komisi pro novou redakci kodexu zřídil v dubnu roku 1983 papež Jan XXIII. Kodex je velikou snahou přeložit "koncilovou" nauku o církvi do kanonického vyjádření. Významným znakem kodexu je sborovost, vycházející z 2. vatikánského koncilu. Církev je prezentována jako obecné tajemství spásy, jako boží lid a její hierarchické založení spočívá na sboru biskupů spolu s papežem jako hlavou.

Veškerá právní a zákonodárná tradice církve pochází ze Starého a Nového zákona. Záměrem CIC je navodit takový pořádek v životě společenství církve, který dá přednost lásce, milosti a charizmatům a současně usnadní jejich růst jak v životě společenství církve, tak jednotlivců, kteří k němu patří. Pravý obraz církve vyjadřují následující prvky: nauka o církvi jako o božím lidu a o hierarchii jako službě, nauka o církvi jako o společenství, nauka o božím lidu (každý se způsobem sobě vlastním účastní trojí služby Kristovy - kněžské, prorocké a královské) - s tímto jsou spojena práva a povinnosti věřících, zejména laiků. K tomu se připojuje i úsilí církve o ekumenismus.

Kodex kanonického práva je pro církev důležitý. Církev má svým založením společenský a viditelný charakter a potřebuje normy, aby výkon služeb jí svěřených Bohem, hlavně duchovní moci a udělování svátostí, byl řádně uspořádán, aby vzájemné vztahy mezi věřícími spočívaly podle spravedlnosti na lásce a zabezpečení práv jednotlivců. Kanonické normy, vycházející z tradice, vyžadují, aby byly zachovávány.

zdroje, prameny:

Jiří Rajmund Tretera: Církevní právo, JK Praha 1993; Kodex kanonického práva, Zvon 1994; Jiří Rajmund Tretera: Stát a církve v České republice, Karmelitánské nakl. 2002

zpracovala Markéta Konečná

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST OLEŠNICE NA MORAVĚ