V sobotu 18.9. jsme tak jako každý rok vyrazili na pouť k Panně Marii. Sice už to nebylo tak jako dříve, pěšky, ale s panem Šauerem. Využili jsme služeb jeho autobusové dopravy a vezli se pěkně krytým vozem.
Sedmdesát nás bylo a Sloupský poutní kostel, kam poutníci putují již více než 250 let, jsme s pomocí místních farníků poměrně slušně zaplnili. Mši svatou celebroval náš otec Pavel. Poté jsme se vybavili poutními oplatky z hostiárny v Bílé Vodě a takto obtěžkáni jsme směřovali k dalšímu místu. Tím byly Křtiny, kde nás přivítal P. Peňáz. Po poutavém vyprávění o historii tohoto poutního místa, kterému se také říká První Ave a které letos slaví 800 let od zjevení Panny Marie v nedaleké Bukovince nás čekala křížová cesta v ambitech chrámu a pro zdatnější poutníky Mariánská radostná cesta lesem u Křtin. Jelikož v den naší pouti probíhal slavnostní “Den Křtin” měli jsme též možnost navštívit věž chrámu a kryptu, které běžně otevřené nebývají. Zakončení naší pouti proběhlo svátostným požehnáním na Vranově, kde také letos slaví jubileum – 770 let od zjevení Panny Marie. Sestra Zdislava nám přiblížila některé skutečnosti o tomto místě a také o sošce Panny Marie, která nad svatostánkem vévodí celému chrámu. Tato dřevěná soška je takový dar z nebes. Ptáte se na autora tohoto mistrovského díla? Panna Maria se zde v roce 1240 zjevila šlechtici, který zbloudil v místních lesích, uzdravila jeho oční vadu, ukázala mu cestu z lesa a na místě zjevení zanechala právě tuto sošku. A tak jako si Matka Boží přála uzdravení tohoto šlechtice a také záchranu Olešnických od moru, tak si i dnes přeje uzdravení našich nemocí, našich vztahů. Přeje si, abychom opět “viděli”. Přeje si naše uzdravení a ukazuje nám cestu, když zabloudíme.